V předchozích dílech jste poznali Honzu Kollera jako ambiciózního mladíka, který závodí ve Formuli 4. Tentokrát zabrousíme do jeho běžného života. Jak vnímá silniční provoz, co poslouchá před závodem a proč ho víc stresovala teorie v autoškole než samotné závody?
Jak si závodník Formule 4 poradil s autoškolou?
Přestože má Honza za sebou stovky kilometrů v monopostu, klasická silniční doprava pro něj představuje novou výzvu. Autoškolu zvládl, ale přiznává, že mu víc daly samotné jízdy než teorie.
„Zkoušky mě stresovaly víc než samotné závody,“ říká. „U značek jsem měl problém, ale za volantem jsem se cítil v pohodě.“
Zkušenosti z formule mu pomáhají v klidu a koncentraci, ale některé návyky jsou na běžné silnici spíše na škodu. Například jízda těsně za jiným autem nebo pozdní brzdění. „Táta mi pořád říká, že brzdím moc pozdě. A že zbytečně riskuju.“
Autoškola vs. formule
A co když mladý jezdec usedne do obyčejného auta?
„Vlastně mi to moc nepomohlo,“ směje se. „Ve formuli sedím uprostřed. V autoškole jsem si připadal, že jedu v příkopu. Ale výhoda je v tom, že nejsem nervák. Umím číst situace, koukat do zrcátek, nepanikařím.“
Když závodník usedne do běžného auta
Honza si dělal řidičák jako každý jiný. Manuál, autoškola, zkoušky. A i když by se dalo čekat, že pilot formule to zvládne levou zadní, nebylo to tak jednoznačné.
„Já jsem vůbec neuměl značky,“ přiznává. „Naučil jsem se je až těsně před testy. U jízd jsem byl v klidu , nedal jsem blinkr, ale dali mi to.“
Co by doporučil mladým řidičům? Hlavně sledovat provoz a zrcátka. „A při krizové situaci nejdřív brzdit, až pak spojku. V autoškole to učí obráceně, ale v reálu je důležité zastavit co nejdřív.“
Michal Cemper
Rituál před závodem: Country hudba a utažené pásy
Rozcvička, sluchátka, naladění. Ale žádný talisman, žádné pověry. Jde podle jeho slov spíše o rutinu, než o rituál.
„Jsem trochu unikát. Mám rád country a starý český písničky, třeba Kryštofy nebo táborovky. Všichni ostatní poslouchají rap.“
Těsně před startem mu mechanik upevňuje bezpečnostní pásy, kontroluje rádio a techniku. „Sám bych to nezvládl. Dotahuje to fakt silou, i přes rozkrok, to je občas nepříjemný. Ale bezpečnost je na prvním místě.“
Mentální trénink?
A jak se Honza vyrovnává se stresem, když má v helmě hlas inženýra, který mu během závodu radí?
„Občas mě to znervózňuje, když na mě mluví uprostřed zatáčky. Radši, ať mluví na rovině. Ale je to o zvyku. Jako všechno.“
Komu Honza ve Formuli 1 fandí?
Honza sleduje Formuli 1 a má i své oblíbence.
„Mám rád Pierrea Gaslyho. Byl u Red Bullu, pak ho vyhodili, šel do horší stáje, přišlo mi to nefér. A Landovi Norrisovi taky fandím. To je sympaťák.“
Naopak moc nemusí Lance Strolla.
Tímto článkem končí série střípků z rozhovoru s Honzou. Z jeho příběhu je jasné, že závodění není jen o rychlosti. Je to o disciplíně, adaptaci a ochotě se učit. V běžném provozu, i když se vám nechce, i když vás škola nebaví. Je to o uvědomění si záměru. Proč danou věc dělám.
Na blogu se pro tuto chvíli s Honzou loučíme, ale více informací budeme průběžně zveřejňovat na našich sociálních sítích. Budeme rádi, když nás budete i nadále sledovat. Klik totiž není jen o pojistkách. Inspirujeme, ukazujeme cesty a pomáháme na startovní čáře mladým talentům.
Rozhovor s Honzou Kollerem vedly naše kolegyně z Klik.cz Vladimíra Kolářová (PR Manager) a Michaela Chmelíková (Brand & Social Media Specialist).
