V rámci Robot Expedice zastávám místo novináře. Abych měl pěkné záběry z cest, vozím s sebou malý dron s kamerou. Jeho vlastnictví mě však mohlo stát kriminál. Měl jsem štěstí, že za mnou stálo české velvyslanectví.
Tatrou 603 do Japonska
21. června z Prahy odstartovala výprava sedmi historických automobilů, které míří do japonského města Ósaka, kde se koná světová výstava Expo 2025.
Na cestu dlouhou 16.000 kilometrů se vydala československá limuzína Tatra 603 z roku 1959, dvě Škody Octavia z počátku 60. let, Škoda 100 a o pár let mladší Škoda 120. Svou domovinu jede navštívit také Toyota Celica ST z roku 1977 a kolonu expedičních vozů uzavírá Ford Mustang ročníku 1966.
Servisní doprovod pak starým autům dělá moderní Mercedes-Benz Sprinter.
Na dobrodružnou výpravu se vydalo celkem 16 účastníků. Mezi nimi jsem i já, Robin Běhal - čtyřiadvacetiletý automobilový novinář a ambasador Klik.cz. Mým úkolem je Robot Expedici dokumentovat a vtáhnout diváky do našeho epického putování přes půl planety. Do Japonska jedu ikonickou Tatrou 603 společně s vedoucím expedice Josefem Zajíčkem. Ta má pod kapotou benzínový motor V8 o objemu 2,5 litru s výkonem zhruba 100 koní.
Projeli jsme neprůjezdné
Naše trasa do Japonska vede přes 12 zemí (z nečekaných důvodů musíme vynechat Uzbekistán), což s sebou přináší jistá rizika a komplikace. Z politických důvodů jsme se chtěli vyhnout Rusku.
Zvolili jsme jižní cestu přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Gruzii, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čínu a Jižní Koreu.
Pokud sledujete zahraniční politiku, tak zřejmě víte, že některé jmenované státy mezi sebou nekamarádí. Příkladem je Gruzie a Ázerbájdžán. Ty sice spolu nejsou ve válečném stavu, ale kvůli migraci zůstala gruzínsko-ázerbájdžánská hranice i po skončení pandemie Covid-19 uzavřena. Aktuálně tak mezi státy mohou projíždět pouze vozidla nákladní dopravy.
My jsme s tím dopředu počítali a jako oficiální expedice se záštitou českého i slovenského prezidenta, ministerstva zahraničí, obchodu a průmyslu jsme si vyžádali diplomatickou nótu od místního ministerstva vnitra, která nám umožnila vstup do Ázerbájdžánu pozemní cestou. Přesto to byl dlouhý proces, který zabral více než tři hodiny.
Dron na natáčení udělal velký rozruch
Celníci na gruzínské straně si nejdříve ověřili naše doklady a spojili se s ázerbájdžánskou stranou, jestli o naší expedici vědí. Pak provedli pasovou kontrolu a zběžně nám prohledali auta. Po zhruba hodině čekání nám dovolili opustit území Gruzie.
Pak přišel ten největší oříšek. Vstup do Ázerbájdžánu. Celníci oblečeni ve vojenských úborech nás vyhnali z auta a požadovali naše doklady. Zároveň si vyžádali diplomatickou nótu.
Následně to probíhalo stejně jako na každém jiném hraničním přechodu. Jen zde nebyl nikdo jiný kromě nás. Bylo to velmi neobvyklé. Zároveň proces trval výrazně déle. Naštěstí pracovníci k nám byli milí a vřelí.
Pomocí rentgenu nám prohledali velká zavazadla a v početném týmu nám zkontrolovali kabiny všech expedičních vozů. Nenarazili na nic, co by jim vadilo.
Tedy až do chvíle, než se Josef Zajíček zmínil o tom, že ve svém batohu mám dron. Ten u sebe nosím vždy, když cestuji, jelikož díky němu dokážu pořídit úchvatné záběry z ptačí perspektivy. Jakmile jsem malý dron DJI řady Mini (vážící pouze 250 gramů) ukázal, celníkům se z tváří vytratil úsměv a začali na sebe pokřikovat. Vypadalo to, že nevědí, co se mnou mají dělat. Jeden z nich mi z rukou vzal cestovní pas a strčil si ho do kapsy. Odběhl do budovy a začal telefonovat.
Vyhrožovali mi vězením
Po zhruba hodině čekání se vrátil a začal mi svou řečí cosi vysvětlovat. Pár členů expedice naštěstí umělo rusky, takže se s celníkem aspoň trošku dorozuměli. Chtěl po mně originální obal od dronu. Moc jsem nechápal, proč ho po mně vyžaduje. Když jsem mu vysvětlil, že ho u sebe nemám, byl ještě více nervózní. Neustále říkal: „Bag, bag, bag, box, box...“. Pochopil jsem, že chce něco, do čeho dron uložím. Nabídl jsem mu svůj kufr s oblečením. Ten odmítl. Stejně reagoval i na plastovou krabičku.
Bratři v autě
Nakonec mi vzal batoh, ve kterém jsem dron přenášel, vyndal mi z něj všechny věci a požádal mě o igelitovou tašku. Do ní strčil batoh a nákupní tašku, ve které jsem si původně vezl svačinu, zapečetil třemi papírovými nálepkami s razítkem. Pak vzal telefon a pomocí překladače mi napsal zprávu:
Pár minut poté přišla zpráva z české ambasády v Baku, ze které bylo jasné, že jde o vážnou věc.
„Pašování dronů do Ázerbájdžánu je přísně zakázané. Pokud při výstupu ze země bude pečeť poškozena, jde o trestný čin, zatknou vás a půjdete na tři roky do vězení. Zákony jsou v tomto ohledu striktní. Berte to prosím na vědomí. Pečeť byla jedinou možnou variantou, aby vám dron na hranici nezabavili.“
To stejné mi osobně sdělil i konzul z českého velvyslanectví. Také mi vyprávěl relativně nedávný příběh o tom, že český turista nevědomky překročil hranice Ázerbájdžánu a na dlouhou dobu skončil za mřížemi.
Drony jsou v Ázerbájdžánu zakázané kvůli válečným konfliktům z minulosti. Drony, neboli bezpilotní letouny, armády používají ke špionáži a také k přímým útokům.
Byl to opravdu nepříjemný zážitek
Poté, co jsem si vyslechl rizika, jsem tašku s dronem uklidil za sedadla a od té doby jsem se zavazadla s pečetí ani nedotkl. I tak jsem měl ale strach, aby se igelitka na nerovnostech o něco nerozedřela.
Naštěstí v Ázerbájdžánu jsme byli pouze 24 hodin.
Druhý den jsme jeli do přístavu nedaleko Baku, kde mě čekal obávaný výstup a osudová celní kontrola. Zpočátku šlo všechno hladce. Třikrát mi kontrolovali cestovní pas kvůli lístkům na loď a nikdo se na dron nezeptal. Už jsme byli skoro na trajektu přes Kaspické moře. Těsně před naloděním nás však zastavil celník. Museli jsme s ním jít do místnosti, kde si nás vyfotografoval. Byl jsem poslední na řadě.
Jakmile mi naskenoval cestovní pas a vyfotografoval si mě, zvedl do ruky mobil a začal telefonovat. Řekl mi, ať chvilku počkám. Vzal si můj pas do kapsy a odešel. Zhruba hodinu se radil s ostatními celníky. Bylo to tady, chtěli vidět dron.
Když jsem z auta vytáhl igelitovou nákupní tašku, koukali na mě jako na blázna. Řekli mi, ať ji otevřu. Já odmítl a zapečetěný balík jsem jim podal. Chtěl jsem, aby si ho otevřeli sami. Ještě že jsem tak udělal, jelikož jeden z celníků rychle přiběhl a řekl, že se to musí nejdříve vyfotografovat.
Zdokumentovali si zabalený dron a po dalších zdlouhavých telefonátech mi konečně vrátili můj cestovní pas. Podle jejich výrazu to vypadalo, že nic podobného tu ještě neřešili.
Z toho plyne jednoduché poučení: Pokud cestujete do Ázerbájdžánu, dron si s sebou neberte. Vyhnete se tak spoustě komplikací a nebudete riskovat kriminál.
