Na kole Evropou: Španělsko

Cyklovýprava napříč Evropou z nejsevernějšího po nejjižnější bod kontinentu. Více než 5.000 kilometrů, desítky dní v sedle, měnící se krajina, počasí i nálady. Reportáž amatérského cyklisty, který se rozhodl udělat si výlet trochu jinak.

Španělská vedra

Cestou Dalibor potkává nespočet pomníků Dona Quijota a Sancho Panzy. Sám se však místo s větrnými mlýny moří s horami, které zdolává na kole. Cesta po francouzské straně Pyrenejí je nekonečná a únavná. Těsně před hranicí Španělska ho uvítá fiesta. Slavnost.

„Horská vesnice Ainhoa, plné náměstí, živá hudba, teplo…a do toho já, zpocený, schvácený, smradlavý svačící a odpočívající před dalšími stoupáními - no hotový “party-boy” směje se Dalibor.

Dalibor opět nenachází “evropsko-unijní” ceduli s nápisem “Španělsko”. Samolepku tedy lepí na ukazatel s nápisem „Espagne“. Z tepla vjel do pěkného nečasu. Musel si dokonce vzít bundu. Na vrcholu Otxondo v 602 m.n.m. objevuje Dalibor kemp a zima nezima usíná opřený o strom…

Další část cesty je naštěstí zase dlouho z kopce a v městečku Elizondo se vydá Dalibor na svůj první španělský nákup. Počasí se už zase umoudřilo a oteplilo se. Cesta horami je náročná. Musí co chvíli odpočívat a ochlazovat v horských kašnách. Na jednom z „odpočívadel“ se mu podařilo vypotit do asfaltu svou siluetu.

Na kole Evropou: Z Nordkappu do Tarify

28. 8. 2025|

Délka čtení: 6 min.

Letní cyklovýprava napříč Evropou z nejsevernějšího po nejjižnější bod kontinentu. Více než 5.000 kilometrů, desítky dní v sedle, měnící se krajina, počasí i nálady. Reportáž z cesty amatérského cyklisty, který se rozhodl udělat si výlet trochu jinak.

Pamplona

V Pamploně měl Dalibor zamluvený hotel. Na prohlídku města se vydal až další den - po vydatném odpočinku. V centru se každý rok pořádá slavný festival San Firmino, během nějž mladí muži utíkají těmito úzkými uličkami před rozzuřenými býky. Samozřejmě nevynechá fotbalový stadion Osasuny.

Na noc se vydal zase na cestu. Zmizelo světlo. Jel naprostou tmou. Narazil na uzavírku. Ale nechtěl si zajíždět a tak to riskl. Doufal, že tam bude jen sundaný asfalt. Ale překvapil ho chybějící most přes řeku. Vracet se mu rozhodně nechtělo. Vymyslel plán, jak převézt kolo na trubce z lešení a sám to přeskákal po hromadách hlíny. Odvážný plán vyšel. Pokračoval do Leognanu, kde si v klidu svačil a najednou se objevily policejní majáky.

„Po ujištění o mé “neškodnosti” i údivu z mé vytrvalosti sice policisté odjíždějí, ale já mám trochu strach. Jestli jsou budou takhle horliví všude, asi je s mým spaním kdekoliv venku konec.“

Daliborova obava se nepotvrdila a tak u řeky Ebro spí na mostě skrytý za svodidly asi 2 metry od projíždějících kamionů. Únava je ale únava.

Cesta pokračovala vyprahlou krajinou k nejvyššímu bodu celé cesty. Občas se už objevily první cedule na Madrid. Dalibor projížděl nejvyšším bodem své cesty La Carrasca (1.196 m.n.m.). Odtud to bylo z kopce 40 km do Almazánu s krásným náměstím. Po vydatné večeři v hostinci u cesty a už za svítání bivakoval v parku asi 30 km od centra Madridu. Tam se dostal až za tmy a obdivoval osvětlený stadion Atletica Madrid. Dalibor nevynechal nákup suvenýrů v místním funshopu.

Pak se jel s českou vlajkou vyfotit u ambasády, což vzbudilo opět pozornost bezpečnostních složek. Ani tentokrát neshledali na Daliborovi nic v nepořádku a nakonec se společně vyfotili na Instagram. Fanoušek fotbalu samozřejmě nevynechal na své cestě ani stadion Realu Madrid. Pak už se vydal po památkách.

Po náročném dni si ustlal na lavičce v parku. Po probuzení doplnil zásoby ve vietnamské večerce, v místních vedrech se mu litry tekutin hodily. Zejména, když obchody po siestě otevíraly až v 16 hodin. Dalibor poznal pověstnou španělskou pohostinnost. Tu mu paní nabídla ještě zabalený polštář, jinde zase majitel domu, v jehož blízkosti odočíval, donesl jídlo a dokonce nabídl i svou zahradní sprchu.

Cíl na dohled

Kromě toho, že potkával nespočet soch Dona Quijota, začaly zase kopce, kterých se Dalibor už nezbavil až do konce své cesty. V Andalusii ho čekalo stoupání do 1.000 m.n.m. Bylo to náročné.

„Zbývá mi 25 km do Tarify, ale z toho bude 15 km do táhlého kopce po silnici se svedeným provozem z dálnice, kde navíc začne foukat protivítr! Třikrát tam odpočívám!“ hodnotí poslední úsek cesty Dalibor.

Pak už ho čeká konečně sjezd dolů až k moři, do Tarify. Svou cestu zakončil u sochy ryby, se kterou se hrdě vyfotil. Dokázal to.

Daliborovi gratulujeme k úspěchu a děkujeme, že se o zážitky podělil. Přejeme další krásná dobrodružství! Můžete ho sledovat na na Facebooku nebo na Instagramu, kde se dozvíte spoustu dalších detailů z jeho cest.

Text byl redakčně upraven.