Švédsko: Země nekonečných lesů a ticha

Cyklovýprava napříč Evropou z nejsevernějšího po nejjižnější bod kontinentu. Více než 5.000 kilometrů, desítky dní v sedle, měnící se krajina, počasí i nálady. Reportáž z cesty amatérského cyklisty, který se rozhodl udělat si výlet trochu jinak.

Překonání dosavadního rekordu

Po náročných norských etapách měl Dalibor v plánu konečně upravit denní režim, ale Švédsko mu tuto snahu příliš neusnadnilo. Hned první den překonal dosavadní rekord v délce úseku. Právě tady najel nejvíce kilometrů z celé své cesty napříč Evropou.

Po přejezdu hranice z Finska ho překvapil nejen časový posun, ale i změna měny. „Z norské koruny a počítání ‚krát dvě celá jedna‘ jsem najednou přešel na eura, což mě zpočátku potěšilo. Radost mi ale dlouho nevydržela, když jsem zjistil, že ceny je třeba násobit pětadvaceti,“ poznamenává s úsměvem.

Švédsko přivítalo cestovatele nejen novou měnou, ale i typickými kontrasty. Při zastávce v hraničním městě Haparanda se zdržel dvě hodiny fotografováním u tabule „Sverige“, natáčením videí i nalepováním samolepek. To už tradičně patří k rituálům každého vstupu do nové země.

Cesta do Luleå a lekce z plánování

Aby ztracený čas dohnal, rozhodl se spojit dvě etapy do jedné. Místo původního cíle v Kalixu zamířil o dalších sto kilometrů dál, do Luleå. Výsledkem byl dojezd o půlnoci a značná únava. „Řekl jsem si, že takovou chybu už neudělám. Ušetřený čas jsem hned zase ztratil tím, že jsem druhý den vyjel později,“ komentuje Dalibor.

Švédské etapy přinesly i první silné dojmy z krajiny. Nekonečné lesy, tisíce jezer, drobné kopce a časté odbočky z hlavní silnice E4, která se vine zemí jako „červená nit“. Protože cyklisté po této dálnici často jezdit nesmí, musel se opakovaně vydávat na vedlejší, mnohdy kamenité cesty.

Na kole Evropou: Z Nordkappu do Tarify

28. 8. 2025|

Délka čtení: 6 min.

Letní cyklovýprava napříč Evropou z nejsevernějšího po nejjižnější bod kontinentu. Více než 5.000 kilometrů, desítky dní v sedle, měnící se krajina, počasí i nálady. Reportáž z cesty amatérského cyklisty, který se rozhodl udělat si výlet trochu jinak.

Lesy, sobi a první velká únava

Hned během prvních dnů potkával soby i losy přecházející přes silnici. Panoramata, která se mu otevírala, byla odměnou za každé stoupání. „Kopce nahoru a dolů berou víc sil, než bych čekal, ale ta příroda za to stojí,“ uvedl.

Trasa do Luleå vedla částečně po štěrkové cestě, která připomínala povrch litevských silnic, a v jednom ze stoupání pocítil první skutečnou únavu. Přesto pokračoval. Motivací mu byl i španělský cyklista Fernando, kterého potkal na ubytovně. „Jede denně sto padesát kilometrů a je mu přes čtyřicet. Když může on, nemám si na co stěžovat,“ říká.

Tour de zimní stadiony

Ve Švédsku se rozhodl propojit cyklistiku s hokejem. V každém větším městě, kterým projížděl, navštívil Dalibor místní zimní stadion. V Luleå tak dorazil do města úřadujícího mistra švédské ligy. Přestože okolí stadionu nebylo příliš půvabné, město samotné ho zaujalo.

Při procházce centrem narazil na zastávku s nápisem, že pokud zde cestující obtěžují racci, mohou použít tu předchozí nebo následující. „Fotku nemám, racci mě skutečně obtěžovali,“ směje se Dalibor.

V Piteå navštívil malý stadion, který přesto zrodil švédské olympijské vítěze a mistry světa. Místní majitel ubytování mu při odjezdu daroval sluneční brýle, drobný, ale výmluvný příklad místní pohostinnosti.

Ve Skellefteå ho přivítala první technická potíž – defekt. Opravu mu zkomplikoval hluk z blížící se sekačky, která se zdála být zpočátku zvukem zvířat či vlaku. Hokejová hala zdejšího klubu Skellefteå AIK mu pak svým okolím připomněla Litvínov. Jednoduchá budova ukrytá mezi domky v černožlutých barvách.

Finsko: Země tisíců jezer

12. 9. 2025|

Délka čtení: 6 min.

Letní cyklovýprava napříč Evropou z nejsevernějšího po nejjižnější bod kontinentu. Více než 5.000 kilometrů, desítky dní v sedle, měnící se krajina, počasí i nálady. Reportáž z cesty amatérského cyklisty, který se rozhodl udělat si výlet trochu jinak.

Konečně bez komárů

Další zastávkou bylo město Umeå, odkud pokračoval až k jezeru Trehörningsjö. Tam symbolicky skončila první část jeho švédské cesty – nejen geograficky, ale i klimaticky. Noční teploty klesly na příjemných dvanáct stupňů, což po týdnech severní zimy umožnilo konečně spát venku. A hlavně zmizeli komáři.

„Od teď chci spát už jen venku, ať i něco ušetřím. Španělsko je ještě daleko a nechci, aby mi uprostřed cesty došly peníze,“ říká s odhodláním.

Země jezer a pohádek

Cestou okolo nekonečných jezer přemýšlel, proč se “Země tisíce jezer” říká jen Finsku a ne Švédsku, a zároveň se díval, zda někde nenarazí na Nilse Holgerssona, chlapce proměněného v trpaslíka, nebo Pipi Dlouhou punčochu, případně děti z Bullerbynu. S těmito postavami se sice nesetkal, protože pohádky “ožívají” jen v podobě zhmotněné přírodní krásy, ale aspoň jejich autorky (Selmu Lagerlöf a Astrid Lindgren) mohl často vidět na různých edicích švédských dvacetikorun.

Kontakt s civilizací získal opět v Örnsköldsviku, v takovém “švédském San Franciscu” bez tramvají, kde široký hlavní bulvár klesá přímo k zálivu a ke stadionu klubu Modo Hockey. Následovalo další setkání s Čechy. Nejdřív na odpočívadle v pohádkovém Nordingå náhodně potkal pár, který se toulal krajinou pěšky, a o několik kilometrů dál v Sundsvallu se už naprosto plánovaně setkal s Lubošem, který jel na elektrokole z ČR až na Nordkapp. Témat k hovoru měli nekonečně.

Trajekty, Dánsko a Německo

Po odjezdu ze Sundsvallu se pomalu stáčel od pobřeží Baltu do vnitrozemí, kolem jednoho ze dvou největších švédských jezer, Vätternu, aby se zase vrátil k Baltu a hlavně k trajektu do Dánska. Plánoval se zde zdržet jen krátce, krajina byla po rovině a město Helsingør s hradem Hamleta hned za průlivem mu dodalo dobrou náladu. Pokračoval do Kodaně, kde se zastavil u sochy malé mořské víly. Krásnou projížďku po pobřežních rovinách mu kazily defekty. Ventil ze Švédska už nedržel a druhá náhradní duše byla rovněž děravá, takže bylo na čase vše opravit.

Trajekt do Německa byl sice dražší než předchozí, ale během hodinové plavby si mohl dobít mobil a utřídit myšlenky. Toto přeplutí symbolicky půlilo jeho cestu. První polovina byla až na zpoždění celkem dobrá, ve zdraví přežil a zážitků a vzpomínek má na celý život. Teď ho čekala druhá polovina, plná nových zážitků a výzev.

Text byl redakčně upraven.