Cesta do Ósaky: Čína - provincie Sin-ťiang

V roce 1970 vyrazila čtveřice českých turistů na první výstavu Expo v Ósace. Odvážní dobrodruzi putovali přes půl planety do Japonska autostopem a cesta jim zabrala neuvěřitelných devět měsíců. Na expedici jménem Sakura po 55 letech navázala Robot Expedice, která měla stejný cíl – světovou výstavu Expo v japonské Ósace. Avšak místo stopem jela historickými vozy, a to převážně české výroby. Sedm posádek urazilo 14.200 kilometrů a putovali pouze jeden měsíc.

Já, Robin Běhal, ambasador Klik.cz a motoristický novinář, jsem do Japonska vyrazil v Tatře 603 z roku 1959, která patří mezi ikony československého automobilového průmyslu.V Číně jsem se dostal na místo, kam se běžný turista nedostane. Lidé mu přezdívají „vězení pod širým nebem“.

Do Sin-ťiang jedině přes agenturu

Robot Expedice jela do Japonska přes jedenáct zemí (Česko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Gruzii, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čínu a Jižní Koreu). Kvůli politickým a bezpečnostním problémům se výprava nevydala přes Rusko a musela tak podstoupit zdlouhavější a administrativně složitější cestu.

• Na trase se totiž nacházelo hned několik oblastí, přes které je v podstatě nemožné se osobním autem dostat. Na mysli mám hraniční přechod mezi Gruzií a Ázerbájdžánem nebo čínskou provincii Sin-ťiang.

Jedná se o největší region v Číně, který má rozlohu 1.660.000 km2. To znamená, že je větší než Německo či Francie. Ale čím je tato oblast vlastně známá?

Na internetu naleznete články, které Sin-ťiang označují jako „vězení pod širým nebem“.

Je to totiž nejhlídanější provincie v celé Číně a dostat se sem není jen tak. Abychom se s naší expedicí přes region dostali, museli jsme si pronajmout čínskou agenturu. Ta nám poskytla vyškolené průvodce, bez kterých bychom oblastí neprojeli.

Situace v Sin-ťiang ve zkratce

Sin-ťiang je největší a nejstřeženější oblast Číny, kde žije převážně muslimská menšina Ujgurů. Vláda tu kvůli obavám z extremismu zavedla tvrdý dohled – kamery na každém rohu, časté kontroly, sledování telefonů a masové internace v „převýchovných“ táborech. Miliony lidí prošly systémem, který svět často popisuje jako „vězení pod širým nebem“.

Místní se bojí mluvit, kultura Ujgurů mizí a turisté tu cítí, že jsou neustále pod drobnohledem.

Všude jsou policejní kontroly

V provincii Sin-ťiang jsou na silnicích, v podstatě před každým větším městem, policejní kontroly. Vypadá to a funguje dost podobně jako státní hranice. Strážníci na takzvaných checkpointech kontrolují totožnost a povolení, zda se můžete po dané oblasti pohybovat. My bychom ho bez agentury samozřejmě neměli.

Jen si představte, že byste jeli z Prahy do Brna a před každým větším městem byste museli na 10 minut zastavit, aby vám policisté zkontrolovali cestovní pas. Pro lidi žijící v Česku, potažmo v Evropě, je to zkrátka jen těžko představitelné, ale v Sin-ťiang je to bohužel běžná praxe.

Kamery jsou na každém kroku

Jak moc jsou zde místní obyvatelé hlídaní si člověk uvědomí až potom, co se začne rozhlížet kolem sebe.

S Robot Expedicí jsme měli možnost přenocovat v Urumči, hlavním městě regionu Sin-ťiang, kde žije velká část Ujgurů a dalších muslimských menšin.

Po příjezdu do metropole jsem se odtrhl od skupiny a šel jsem si projít místní historické památky. Avšak místo architektury jsem si začal všímat velkého počtu bezpečnostních kamer.

Zajímavé také bylo pozorovat množství policejních stanovišť a strážníků. V podstatě na každém místě, kde se shromažďoval větší počet lidí, byl stan, ve kterém seděli policisté a kontrolovali situaci.

S veterány z Prahy do Japonska: Cesta kolem světa

18. 6. 2025|

Délka čtení: 6 min.

Cílem Robot Expedice je zdolat 16 tisíc kilometrů a přivést česká a japonská historická vozidla na výstavu Expo 2025 v Ósace. Klik.cz ambasador je při tom!

Sledují mobilní telefony

V rámci večerní procházky jsem narazil na dvě slečny, které projevily zájem o konverzaci. Začali jsme se bavit o běžném životě v Urumči a místní kultuře. Byly opravdu milé, vstřícné a sdílné. Nicméně jakmile jsem se začal vyptávat na cestování či politickou situaci, znervózněly a vyhýbaly se odpovědím.

Jen jsem se dozvěděl, že není ideální doba na to pohybovat se mimo region. Nic víc mi říct pravděpodobně nemohly, a to zřejmě kvůli tomu, že naše konverzace probíhala přes překladač v mobilní aplikaci WeChat. Ta je známá tím, že je silně monitorována a cenzurována státními orgány. Tudíž je jasné, proč se slečny nemohly o současné situaci se mnou otevřeně bavit.

Tankování je velmi složité

Zřejmě mým nejkontroverznějším zážitkem v provincii Sin-ťiang bylo doplňování paliva. Čerpací stanice ve střežené oblasti jsou obehnané vysokými zdmi a ostnatými dráty. Před vjezdem na pumpu stojí strážník, který skenuje čínské občanské průkazy, aby zjistil, zda daný občan má nárok na pohonné hmoty.

Pro naši expedici to bylo dost nešťastné, jelikož jak jsme zjistili, v Sin-ťiang je povoleno na jeden doklad totožnosti tankovat pouze jednou denně. To znamenalo, že kolona sedmi aut musela doplňovat benzín na jeden zátah (bez položení výdejní pistole do stojanu). Všechny historické vozy si tak musely vystačit pouze s jednou nádrží na den.

Cesta do Ósaky: Problémy s dronem v Ázerbájdžánu. Hrozilo mi vězení!

3. 7. 2025|

Délka čtení: 7 min.

Abych měl pěkné záběry z cest, vozím s sebou malý dron s kamerou. To mě však mohlo stát kriminál.

Nepoznáte, že je něco jinak

Úplně přesně nevím, čím si obyvatelé Sin-ťiangu prochází. Informace jsou mlhavé a mnohdy neověřené. Je ale jasné, že se tam dějí věci, o kterých Čína nechce otevřeně mluvit. Jak to ale působilo na mě?

Nebýt policejních kontrol, kamer na každém rohu a přísně střežených čerpacích stanic, ani bych nezaregistroval, že jsem ve „vězení pod širým nebem“. Obyvatelé vypadají na ulici spokojeně, město Urumči funguje zcela běžně, jako jakékoliv jiné město v Číně, a vše se zdá zcela normální. Samozřejmě otázkou zůstává, co se za těmi úsměvy lidí skrývá… Faktem ale je, že tu v podstatě neexistuje kriminalita a je tu velmi bezpečno. Obzvlášť pro turisty.

• Robin Běhal: Jsem automobilový novinář a ambasador Klik.cz. Moje kariéra motoristického novináře odstartovala už v osmnácti letech. Tedy hned poté, co jsem získal řidičský průkaz. Už od samého začátku jsem měl jasno - mojí vášní jsou auta. K nim jsem si našel cestu skrze amatérské motokárové závody. Zkušenosti ze závodní trati jsem implementovat do testů běžných aut, které jsem od roku 2019 vydával na webu Autosalon.TV. V nedávné době jsem se stal také šéfredaktorem online magazínu Autoweb.cz. Kromě redaktorské činnosti se věnuji i tvorbě videoobsahu na sociálních sítích Bratři v Autě. Můžete mě také vidět na televizních obrazovkách v pořadu Autosalon.TV, kde občas vystupuji jako moderátor.