Cesta do Ósaky: Trajekt přes Kaspické moře

V rámci Robot Expedice, při které jsme putovali z Prahy do Ósaky s historickými vozy jsme se dostali na trajekt přes největší jezero světa. Loď byla nezapomenutelným zážitkem, nicméně v tom negativním slova smyslu. Byla to plavba pro silné povahy.

Co je Robot Expedice?

V roce 1970 vyrazila čtveřice českých turistů na první výstavu Expo v Ósace. Odvážní dobrodruzi putovali přes půl planety do Japonska autostopem a cesta jim zabrala neuvěřitelných devět měsíců. Na expedici jménem Sakura po 55 letech navázala Robot Expedice, která měla stejný cíl: světovou výstavu Expo v japonské Ósace. Avšak místo stopem jela historickými vozy, a to převážně české výroby. Sedm posádek během jednoho jediného měsíce urazilo 14.100 kilometrů a navštívilo 11 zemí.

Trajekt, který nemá jízdní řád

Během cesty z Prahy do Japonska jsme zažili nespočet úžasných, ale i náročných momentů. Mezi ty nejsilnější bezesporu patří plavba přes Kaspické moře. Jelikož Robot Expedice z vícero důvodů nemohla jet přes Rusko, museli jsme zvolit trasu přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Gruzii, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čínu a Koreu. A pokud se podíváte do mapy, tak zjistíte, že jedinou možností, jak se dostat z Ázerbájdžánu do Kazachstánu, bez navštívení Ruska, je po vodě.

Nekonečné čekání

Naštěstí my měli štěstí a trajekt odplouval zrovna v den, kdy jsme přijeli do Baku, což původně nebylo ani v plánu. Počítali jsme s tím, že loď odpluje až následující den. Díky tomu jsme ušetřili skoro 24 hodin. Další výhodou bylo to, že nás doprovázel český konzul, který nám pomohl se zařizováním palubních lístků. Jenže ani tak to nebyla procházka růžovou zahradou.

Celní proces jsme započali okolo třetí hodiny odpoledne. Nejdříve nám zkontrolovali cestovní doklady a papíry od vozů, poté jsme si museli koupit lístky a pak následovalo čekání, opravdu dlouhé čekání na podrobnou kontrolu zavazadel a vozů. Teprve ve 22:30 jsme se dostali k celníkům, kteří nám dali razítko do pasů a pečlivě prohledali historická auta. Okolo jedenácté hodiny jsme konečně začali vjíždět na trajekt. Jenže proces nakládky byl neuvěřitelně zdlouhavý a loď se dala do pohybu až okolo páté hodiny ráno. Celkově jsme v přístavu strávili 14 hodin.

Cena trajektu se pohybuje okolo 80 dolarů za osobu a 300 dolarů za auto.

Hygienické peklo: Nic podobného jsme ještě nezažili

Ještě před samotnou expedicí jsem se s Josefem Vrtalem alias Fotrem na Tripu o trajektu přes Kaspické moře bavil. Ten mi řekl, že to pro něj byl jeden z nejděsivějších zážitků při jeho cestě a tak špinavou loď ještě nikdy nezažil. Upřímně jsem si ale myslel, že přehání a nebral jsem to vážně. Avšak potom, co jsem na trajekt nastoupil a viděl kajuty, tak jsem to pochopil. Špína, šváby, pavučiny, zápach, plísně. Zkrátka všechno, co na místech, kde budete trávit celý den a noc, rozhodně vidět nechcete. A to jsme se od českého konzula dozvěděli informaci, že jsme ještě na tom lepším trajektu, a že to může být i horší.

Kajuty měly čtyři lůžka, velkou dřevěnou skříň, televizi a koupelnu s umyvadlem, záchodem a sprchou. Avšak ta se nedala používat, jelikož ve chvíli, kdy jsme vypluli, se loď naklonila a z odtokového kanálu začaly vytékat splašky. Nejen, že to byl nesnesitelný zápach, ale také jsme se nemohli umýt ani si dojít na WC, jelikož v koupelně bylo deset centimetrů vody.

Po několika hodinách nám došla trpělivost a šli jsme si stěžovat. Věřte, nebo ne, ale kapitán trajektu to doopravdy vyřešil. Naklonil loď na druhou stranu a přelil splašky do protějších kajut, kde do té doby byly čisté. Tento proces se vždy po chvíli opakoval. Jednou jsme měli splašky v koupelně my, podruhé naši sousedé z protějších pokojů.

Cesta do Ósaky: Problémy s dronem v Ázerbájdžánu. Hrozilo mi vězení!

3. 7. 2025|

Délka čtení: 7 min.

Abych měl pěkné záběry z cest, vozím s sebou malý dron s kamerou. To mě však mohlo stát kriminál.

Tím to ale nekončilo. Trajekt z Baku do Aktau slouží převážně řidičům nákladních vozidel, kteří jsou evidentně méně nároční a moc se tu nekouká na komfort. To se projevuje například tím, že tu nejsou v podstatě žádné společné prostory, kde by se pasažéři mohli v klidu posadit. Byly zde pouze dva staré flekaté gauče pro zhruba 80 lidí. Zároveň matrace v postelích byly v katastrofálním stavu, tudíž ani ležení v kajutě nebylo zrovna pohodlné. Bylo to zkrátka hygienické peklo.

Kaspické moře je ve skutečnosti největší jezero na světě. Má rozlohu zhruba 371. 000 km2. Je tedy větší než Německo. Vtipné je, že severní část je téměř sladkovodní, zatímco jižní je slanější.

Cesta do Ósaky: Čína - provincie Sin-ťiang

31. 7. 2025|

Délka čtení: 7 min.

V podstatě na každém místě, kde se shromažďoval větší počet lidí, byl stan, ve kterém seděli policisté a kontrolovali situaci.

Problémy na hranicích

Plavba přes Kaspické moře nakonec trvala 17 hodin. Proces vylodění započal ve tři hodiny ráno. Počítali jsme s tím, že během hodiny přístav opustíme a budeme pokračovat do Kazachstánu. Jenže výjezdová brána byla zavřená a obsluha tam nebyla. Museli jsme proto čekat. Celníci nám oznámili, že pracovníci dorazí okolo osmé hodiny. Zároveň nám oznámili, že si před vjezdem na kazašské území musíme vyřídit hned několik razítek. Mimo jiné i potvrzení o zaplacení povinného ručení. Nakonec tento administrativní proces trval nekonečných 14 hodin. Z přístavu v Aktau jsme tak odjeli až okolo druhé hodiny odpolední.

• Robin Běhal: Jsem automobilový novinář a ambasador Klik.cz. Moje kariéra motoristického novináře odstartovala už v osmnácti letech. Tedy hned poté, co jsem získal řidičský průkaz. Už od samého začátku jsem měl jasno - mojí vášní jsou auta. K nim jsem si našel cestu skrze amatérské motokárové závody. Zkušenosti ze závodní trati jsem implementovat do testů běžných aut, které jsem od roku 2019 vydával na webu Autosalon.TV. V nedávné době jsem se stal také šéfredaktorem online magazínu Autoweb.cz. Kromě redaktorské činnosti se věnuji i tvorbě videoobsahu na sociálních sítích Bratři v Autě. Můžete mě také vidět na televizních obrazovkách v pořadu Autosalon.TV, kde občas vystupuji jako moderátor.