Kolik stojí cesta autem z Prahy do Japonska? Celková částka překvapí!

Robot Expedice dokázala v létě objet půl světa. Sedm historických vozů ujelo 14.200 km a navštívilo 11 zemí. Zjistili jsme, kolik posádky zaplatili za benzín, ubytování a trajekty.

Už je to více než měsíc, co se Robot Expedice úspěšně vrátila do Česka. Za 30 dní výprava sedmi historických veteránů překonala vzdálenost mezi Prahou a japonskou Ósakou a navštívila 11 zemí. Lidé se nás často ptají na poruchy, na nejtěžší a naopak nejlepší chvíle a také na mezilidské vztahy v týmu. Na tato témata jsme napsali již nespočet článků. Nicméně na jeden z častých dotazů jsme zatím neodpověděli. Kolik nás cesta autem do Japonska stála? Tak si to pojďme společně vypočítat.

Autem přes půl světa

Cestování je v dnešní době dostupnější než kdy dřív. Letenky se dají sehnat za pár „tisícovek“ a kromě dokladu totožnosti, cestovního pasu nebo víza k tomu lidé nic víc nepotřebují. Co když si ale usmyslíte, že místo letadlem chcete svět prozkoumávat autem? Z vlastní zkušenosti vám můžeme říct, že to přináší nečekané výdaje a problémy, které by dobrodruhy předem snad ani nenapadly. Nicméně na druhou stranu to není tak nákladné, jak se může zdát. Třeba my jsme v rámci Robot Expedice zaplatili za cestu přes půl světa mnohem méně, než jsme čekali.

Než ale začneme počítat, je důležité zmínit, že do seznamu jsme nezařadili veškeré náklady na expedici, jelikož šlo o specifické položky spojené s diplomacií, reklamou, servisním týmem, dopravou vozů z Japonska a podobně. Zaměřili jsme se především na náklady, které by musel zaplatit každý, kdo by nás chtěl napodobit a vydat se autem z Prahy do Japonska.

Palivo bylo překvapivě levné

Pokud si myslíte, že jsme za benzín zaplatili majlant, tak jste na omylu. Samozřejmě, první část cesty přes evropské státy byla z tohoto pohledu finančně náročnější, jelikož ceny paliv se v Česku, Slovensku, Maďarsku, Srbsku, Bulharsku a Turecku pohybují okolo 35 korun. My jsme zároveň do historických aut museli tankovat palivo s menším obsahem biosložky a také přidávat aditiva (olovo).

Jakmile jsme ale opustili starý kontinent a přesunuli se do Asie, ceny pohonných hmot rapidně klesly. Například v Ázerbájdžánu stál litr benzinu necelých 15 korun a v Kazachstánu dokonce jen 10 korun. Díky tomu náklady na cestu výrazně klesly. V Číně se cenovka vyhoupla okolo 20 korun a v Jižní Koreji a Japonsku jsme pak za litr platili okolo 25 korun.

Logicky, každá posádka měla náklady na benzin jiné, záleželo na tom, jakým autem do Japonska jeli. Například Tatra 603 měla průměrnou spotřebu okolo 12 l/100 km a cesta nás vyšla na zhruba 40 tisíc korun. Ale posádky, které měly Škodovky se spotřebou okolo 5 až 6 litrů na sto kilometrů, zaplatily polovinu. Tedy okolo 20 až 25 tisíc. Pokud to zprůměrujeme, tak nám vychází, že náklady na benzin byly okolo 30 tisíc korun. To je překvapivě málo, když vezmeme v potaz, že jsme objeli půl světa.

Za ubytování jsme zbytečně připláceli

Původním plánem naší expedice bylo převážně spát ve stanu vedle auta a jednou za tři dny se ubytovat v hotelu. Avšak mimo postel jsme spali reálně jednou, a to první noc v Maďarsku. Posádky si totiž stěžovaly, že takto by to bylo nebezpečné, a měly pravdu. Únava byla po cestě velká a pohodlná lůžka a sprcha byla jediná naše relaxace. Proto jsme si platili hotely každý den.

Jelikož členové expedice měli výše nastavené standardy, vybírali lepší ubytování s cenou okolo 1000, maximálně 2000 korun. Někde jsme za to pořídili podprůměrný motel u dálnice, v jiných zemích zase luxusní čtyřhvězdičkové hotely.

To znamená, že za 26 nocí (čtyři dny jsme strávili na trajektech) každá posádka zaplatila zhruba 40 tisíc korun.

Cesta do Ósaky: Problémy s dronem v Ázerbájdžánu. Hrozilo mi vězení!

3. 7. 2025|

Délka čtení: 7 min.

Abych měl pěkné záběry z cest, vozím s sebou malý dron s kamerou. To mě však mohlo stát kriminál.

Trajekty nejsou levná záležitost

Pokud se podíváte na mapu, je jasné, že naši cestu bychom bez využití trajektů nezvládli. Celkem jsme lodní dopravu využili třikrát - přes Kaspické moře, z Číny do Jižní Koreje a z Koreje do Japonska. Cena trajektů se postupně zvyšovala. Zatímco přes největší jezero světa to stálo jen pár tisíc, částky za přepravu přes moře byly mnohonásobně větší.

Trajekt přes Kaspické moře vyšel posádku na zhruba 10 tisíc korun (auto a dvě osoby). Z čínského přístavu do Koreje a z korejského Busanu do japonské Ósaky konkrétní cenu bohužel neznáme. Částka za tyto trajekty byla zahrnuta v balíčku agentury, která nám cestu přes poloostrov zajišťovala. Zároveň cenu za agenturu nemůžeme uvádět (zahrnovala administraci, nejrůznější poplatky, ubytování a trajekty). Nicméně jsme z dostupných zdrojů zjistili, že obecně tyto trajekty stojí okolo 20 až 25 tisíc korun (auto + 2 osoby). Tudíž počítejme dalších 45 tisíc korun do výdajů.

Cesta do Ósaky: Mechanici zvládli nadlidský úkol

28. 8. 2025|

Délka čtení: 13 min.

Robot expedice dokázala něco nevídaného. Sedm historických vozů ujelo 14.200 kilometrů z Prahy do japonského města Ósaka. Trvalo jim to 30 dní. Při cestě posádky překonaly vysoké hory, rozpálené pouště i gigantické metropole. Putování se samozřejmě neobešlo bez technických problémů. O ty se ale vždy postarala dvojice mechaniků Valdemar Vašenda a Martin Haša, kteří se stali poměrně neviditelnými hrdiny celé výpravy. Rozhovor s nimi nám vnesl na expedici nový pohled.

Jen samotná cesta stála 120.000 Kč

Pokud do toho přičteme ještě dálniční poplatky, tedy zhruba 5 tisíc korun, tak zjistíme, že cesta z Prahy do Japonska (ubytování, benzin, trajekty, poplatky za dálnice) stála přibližně 120.000 korun. Jestli je to hodně nebo málo, to necháme na vás. Je ale potřeba zmínit několik skutečností.

Pokud byste si dnes řekli, že si vezmete auto a napodobíte Robot Expedici, zcela určitě se vám to nepovede. Výpravu jsme začali organizovat rok předem a díky záštitám českého prezidenta a vlády se nám povedlo domluvit zdárně nemožné. Projeli jsme pozemní hranici mezi Gruzií a Ázerbájdžánem, která je už pět let zavřená. Za pomoci čínské a korejské agentury se nám povedlo zařídit, abychom mohli s našimi historickými auty vjet na jejich území. Museli jsme si nechat dělat jejich řidičské průkazy, registrační značky a projít technickou kontrolu.

Za tyto administrativní a organizační věci musela expedice zaplatit další stovky tisíc korun. Do nákladů jsme rovněž nezapočítali dopravu vozů z Japonska zpět do Česka. V tomto článku jsme se zaměřili pouze na ty primární věci, které po cestě řeší každý dobrodruh, tedy pohonné hmoty, ubytování, trajekty a mýtné. Ostatní věci kolem jsou totiž velmi individuální.