/f/124222/4000x2252/6c07452c44/mechanici1.webp)
Cesta do Ósaky: Mechanici zvládli nadlidský úkol
Robot expedice dokázala něco nevídaného. Sedm historických vozů ujelo 14.200 kilometrů z Prahy do japonského města Ósaka. Trvalo jim to 30 dní. Při cestě posádky překonaly vysoké hory, rozpálené pouště i gigantické metropole. Putování se samozřejmě neobešlo bez technických problémů. O ty se ale vždy postarala dvojice mechaniků Valdemar Vašenda a Martin Haša, kteří se stali poměrně neviditelnými hrdiny celé výpravy. Rozhovor s nimi nám vnesl na expedici nový pohled.
Co je Robot Expedice?
V roce 1970 vyrazila čtveřice českých turistů na první výstavu Expo v Ósace. Odvážní dobrodruzi putovali přes půl planety do Japonska autostopem a cesta jim zabrala neuvěřitelných devět měsíců. Na expedici jménem Sakura po 55 letech navazuje Robot Expedice, která má stejný cíl: světovou výstavu Expo v japonské Ósace. Avšak místo stopem jede historickými vozy, a to převážně české výroby. Sedm posádek urazí zhruba 16 tisíc kilometrů a budou putovat pouze jeden měsíc.
„Mám rád české vozy a české výrobky. Chceme ukázat, že Česká republika vždy měla a stále má světu co nabídnout. Expedice ROBOT je nejen cestou, ale také poselstvím o naší účasti na světové výstavě v Ósace a její podporou,“ řekl vedoucí expedice Josef Zajíček, který do Japonska vyráží s Tatrou 603 z roku 1959.
/f/124222/1600x400/2c35bc5881/povinne-ruceni-banner.png)
Neviditelní hrdinové expedice
Do Japonska se vydalo sedm historických vozidel a všechny projely cílem. Převahu ve flotile měla mladoboleslavská automobilka. Do Ósaky úspěšně dorazila Škoda Octavia 1962, ve které seděli Alois Krejčí starší a Alois Krejčí mladší. Octavii do Japonska dovezl také Ivo Tůma a Radek Toman. Dalšími automobily Škoda byl model 100 (Jan Drbohlav a Václav Dědek) a 120, ve kterém seděla slovenská posádka Miroslav Kuchár a Mikuláš Koščo. Jelikož naše expedice měla poslání spojovat národy a být misí míru a přátelství, tak kromě československých vozů se dobrodružství zúčastnila Toyota Celica ST, která v koloně veteránů zastupovala Japonsko. Výpravu pak uzavíral Ford Mustang z roku 1966 reprezentující Spojené státy americké. Nicméně naprosto nedílnou součástí Robot Expedice byl servisní tým, na který média často zapomínala.
Mechanici Valdemar Vašenda a Martin Haša měli po cestě mnoho práce.
A nebýt jejich zručnosti a zkušeností, tak minimálně dvě šedesát let stará auta do cíle nedorazí, tím jsme si naprosto jistí. I proto jsme se rozhodli dvojici vyzpovídat a zjistit, jaká byla Robot Expedice v jejich očích.
/f/124222/4000x2252/8f79c35b52/mechanici.webp)
Batman a Robin Robot Expedice
Než se vrhneme na rozhovor, pojďme si mechaniky představit. Začněme Martinem Hašou, který se k expedici přidal v podstatě na poslední chvíli. Martin je velmi všestranný, nicméně jeho primárním zaměřením je elektronika ve vozech. Opravuje, vyrábí a montuje elektroinstalaci. Zároveň je certifikovaný technik koncernu Volkswagen a také působí v motorsportu. Dělal technického komisaře a připravuje veterány na světové maratony. Na to má i vlastní firmu HK servis.
Valdemar Vašenda je ostřílený mechanik, který se též pohybuje v motorsportu. Je jednatelem vlastního podniku Auto Vašenda Motorsport, kde dává do kupy a připravuje závodní stroje, sportovní a supersportovní, veterány, ale i běžná auta. Je to opravdový machr ve svém oboru. A právě jeho Josef Zajíček požádal, aby složil servisní tým a jel s námi na strastiplnou cestu do japonské Ósaky.
/f/124222/4000x2252/d16566b984/servisni-vuz.jpg)
Jak jste se k expedici dostali?
„Pro nás oba byla expedice velkou výzvou. Možností znovu něco dokázat. Valda byl požádán, aby připravil servisní zázemí a zajistil veškeré vybavení pro celou výpravu. Mě oslovil, abych jel s ním. Když totiž na cestě nastane opravdu velký problém, potřebujete mít po boku člověka, na kterého se můžete stoprocentně spolehnout.“
Jakým autem jste jeli a jaké úpravy jste na něm udělali?
„Naším vozidlem byl Mercedes-Benz Sprinter druhé generace. Servisní auto bylo vybavené vším potřebným pro zajištění oprav všech posádek. Vybavení jsme rozmístili tak, aby byl maximálně využitý úložný prostor. Na střeše byla bedna pro čelní skla všech vozů a složený odtahový vozík. Nechyběla svářečka, kompresor ani umyvadlo s nádrží na vodu.“
„V Číně nám motor spadl do nouzového režimu. Ve městě Hohhot nám pomohl autorizovaný servis Mercedes-Benz. Přepnuli diagnostiku do češtiny a my si závadu dokázali najít sami. Z Číny se servisní auto vrátilo lodí přímo do Česka,“ konstatuje Martin.
/f/124222/2067x1186/c4010b340f/expedice_do_oskay.jpg)
Měli jste před cestou obavy?
„Původně jsem jet nechtěl, byla to obrovská zodpovědnost a měl jsem obavy, že se to nemusí povést. Nikdo si nechtěl připustit, že existuje možnost neúspěchu. Cítil jsem velký tlak, že když se něco stane, budu to já, kdo to musí za každou cenu opravit. Rok v kuse jsem připravoval Tatru a pořád jsem myslel hlavně na ostatní, až jsem zapomněl na sebe. Dokonce jsem si doma nechal spacák i stan,“ svěřuje se Valdemar Vašenda.
Na jakém voze bylo po cestě nejvíce práce?
„Na všech autech se objevily nějaké opravy, ale nejvíc starostí nám dělala Škoda Octavia z roku 1961, kterou řídil Ivo Tůma a Radek Toman. Nebylo to tím, že by nebyla dobře připravená, ale vysoké teploty a dlouhodobé zatížení se na ní podepsaly nejvíc. Díky společné usilovné práci nás ale tahle zkušenost sblížila ještě víc,“ říká Martin Haša.
Jaká oprava byla po cestě největším oříškem?
„Jednoznačně úprava Tatry v Istanbulu. Zadřelo se ložisko v dynamu, které pohání ventilátor, jenž chladí levou část motoru. Museli jsme pracovat před hotelem na dvouproudové silnici, jinde jsme totiž Tatru s dodávkou zaparkovat nemohli. Opravovali jsme celý den a skoro celou noc a nakonec se to povedlo. Osmiválcový motor běžel jako hodinky.“
„Zároveň jsme Tatru upravili tak, aby se tento problém již neopakoval. Hlavním důvodem selhání dynama bylo přetížení. Tatra měla skoro 800 kilo nadváhu. V Istanbulu tak prošla odtučňovací kůrou. Sundala se střešní zahrádka (vážila 200 kilo) a z kabiny se vyndaly náhradní díly s celkovou hmotností 80 kilogramů. Odmontovala se klapka termostatu regulující proudění vzduchu do motorového prostoru, na boční kapsy chlazení se nasadily plechové kšilty, aby do otvorů šlo více vzduchu, a do zadní kapoty se vyvrtaly dvě díry, do kterých se vložily další ventilátory. Změny to byly radikální, ale neuvěřitelně funkční. Což se potvrdilo i tím, že Tatra 603 úspěšně dorazila do cíle,“ vysvětlují situaci oba mechanici.
Byl na cestě nějaký zlomový moment?
„Ano, Peking. Když jsme tam dorazili, spadl ze mě obrovský balvan. Do té chvíle jsem byl v napětí, ale v Pekingu jsem si uvědomil, že teď už to určitě dojedeme. S každým kilometrem dál od tropických teplot se mi ulevovalo,“ přiznává Valdemar.
Co vás během expedice nejvíce zaujalo?
„Nejvíc mě překvapila srdečnost a vstřícnost lidí na Dálném východě. A také kvalita nafty a benzinu – ta byla mnohem lepší, než jsme čekali,“ říká Martin Haša.
„Jednoznačně Čína. Vyrazila mi dech. Když jsem se vrátil, uvědomil jsem si, jak pomalá je Evropa. To, co se tady buduje desítky let, tam zvládnou za jediný rok. Navíc téměř žádná kriminalita. Fascinovalo mě úplně všechno – od běžného života přes úroveň infrastruktury až po úchvatnou přírodu,“ říká Valdemar.
Jakým historickým československým vozem byste do Japonska jeli vy?
„Z pohledu mechanika i osobních zkušeností bych příště zvolil spíš italské auto, buď Fiat 124 Spider nebo Alfu Romeo GTV V6. Znám je velmi dobře a díky jejich koncepci a kvalitě bych byl v klidu. Výběr vozu ale vždy odráží i osobní vztah a příběh, který s ním chcete prožít“, svěřuje se Martin.
Valdemar Vašenda na to má jiný názor. „Po téhle zkušenosti bych volil Škodu 1000 MB nebo Škodu 100. Octavia už je podle mého názoru na takovou cestu příliš stará, i když v našem případě fungovala dobře.“
Robot Expedice píše historii
Je opravdu neuvěřitelné, co Robot Expedice dokázala, i když to stále mnoha lidem nedochází. Posádky dokázaly projet hraniční přejezd mezi Gruzií a Ázerbájdžánem, který je už od roku 2020 zavřený pro osobní dopravu. Historická auta přežila extrémní podmínky v Kazachstánu a převedla členy expedice přes přísně střeženou čínskou provincii Sin-ťiang, kam se turista běžně nedostane. Následně se s vozy dostali až k čínské zdi a na českou ambasádu v centru Pekingu.
Obrovským úspěchem bylo také zařazení Jižní Koreje mezi 11 projetých zemí, jelikož poloostrov má velmi striktní pravidla, která Robot Expedici nehrála do karet. Nicméně díky usilovné práci Jany Svobodné a ostatních členů podpůrného týmu se díky zdlouhavé komunikaci podařilo veškeré legislativní překážky překonat. Avšak na úkor servisního vozu, který na jihokorejské území vjet nemohl.
Vrcholem všeho je možnost vystavit všech sedm expedičních vozů na světové výstavě Expo 2025 v japonské Ósace, kde výplod československé odhodlanosti a odvahy vidí celý svět.
/f/124222/4000x2252/6c07452c44/mechanici1.webp)
/f/124222/2000x1126/298f224a2d/klik-20250702_150648.webp)
/f/124222/6520x4347/3aec91839e/modry-veteran-osaka.jpg)
/f/124222/4000x2252/e825d556e8/trajekt.jpg)
/f/124222/2736x1824/9a64e57e63/expedice-robot.webp)
/f/124222/4000x2252/3c01a76302/osaka.jpg)
/f/124222/4000x2252/e825d556e8/trajekt.jpg)
/f/124222/6520x4347/3aec91839e/modry-veteran-osaka.jpg)
/f/124222/2000x1126/298f224a2d/klik-20250702_150648.webp)
/f/124222/2000x1333/8f122a2a07/klik-_hk_9496.webp)