Robot expedice pohledem Robina Běhala: Strach o život i nezapomenutelné chvíle

V roce 1970 vyrazila čtveřice českých turistů na první výstavu Expo v Ósace. Odvážní dobrodruzi putovali přes půl planety do Japonska autostopem a cesta jim zabrala neuvěřitelných devět měsíců. Na expedici jménem Sakura po 55 letech navázala Robot Expedice, která měla stejný cíl - světovou výstavu Expo v japonské Ósace. Avšak místo stopem jela historickými vozy, a to převážně české výroby. Sedm posádek urazilo 14.200 kilometrů, a to za jeden měsíc.

Robot Expedice

„S Tatrou 603 z roku 1959 a dalšími šesti veterány jsme ujeli 14.200 kilometrů, navštívili 11 zemí a cestovali jsme 30 dní. To se ještě nikomu nepodařilo. Jsem na to nesmírně hrdý,“ to jsou slova našeho ambasadora Robina Běhala, který se před měsícem vrátil z Robot Expedice. Zjistili jsme, jaké strasti a radosti ho po cestě z Prahy do Japonska potkaly a zda má v plánu nějaké další dobrodružství.

„Mám rád české vozy a české výrobky. Chtěli jsme ukázat, že Česká republika vždy měla a stále má světu co nabídnout. Expedice ROBOT byla nejen cestou, ale také poselstvím o naší účasti na světové výstavě v Ósace a její podporou,“ řekl vedoucí expedice Josef Zajíček, kterému Robin dělal při cestě do Japonska parťáka.

S veterány z Prahy do Japonska: Cesta kolem světa

18. 6. 2025|

Délka čtení: 6 min.

Cílem Robot Expedice je zdolat 16 tisíc kilometrů a přivést česká a japonská historická vozidla na výstavu Expo 2025 v Ósace. Klik.cz ambasador je při tom!

Rozhovor s Robinem Běhalem

JAK SES K EXPEDICI DOSTAL?

„To je poměrně spletitý příběh, ve kterém hraje velkou roli náhoda. K expedici jsem se dostal díky Josefu Zajíčkovi, který mi o tomto šíleném dobrodružství řekl už rok před startem. Sháněl totiž někoho, kdo by při cestě fotil, psal články, točil a stříhal, obstarával sociální sítě a komunikoval s médii. Já všechny tyto atributy splňoval, jelikož se už šestým rokem živím jako automobilový novinář a redaktor televizního pořadu Autosalon.tv. Zároveň se svým bráchou tvořím videa na sociální sítě v rámci kanálu Bratři v Autě.“

„Nicméně s Josefem jsem se před expedicí znal pouze málo a krátce. Seznámili jsme se před rokem, při cestě s historickými vozy do Atén, v rámci eventu Oldtimer Express, který pořádal a nadále pořádá. Z této akce jsem vydal články, které ho zřejmě zaujaly a zřejmě jsem mu utkvěl v paměti. A pak, když sháněl spolujezdce do Japonska, tak si na mě vzpomněl.“

JAKÝM AUTEM JSI JEL?

„Naším vozem byla Tatra 603 z roku 1959. Je to ikonická československá limuzína, které naši rodiče a prarodiče říkali „auto pro papaláše“. Pod kapotou má benzinový motor V8 s objemem 2,5 litru, který ze sebe dokáže vymáčknout zhruba 100 koňských sil.“

„Největší výhodou Tatry 603 je její prostornost. Je to opravdu pořádný kus auta a v interiéru je spousta místa. Zároveň je velmi pohodlná a také nesmírně pohodlná. Upřímně je to jedno z nejhezčích aut, která kdy byla na půdě Československa vyrobena. V zahraničí nás tak „šestsettrojka“ skvěle reprezentovala.“

Cesta do Ósaky: Mechanici zvládli nadlidský úkol

28. 8. 2025|

Délka čtení: 13 min.

Robot expedice dokázala něco nevídaného. Sedm historických vozů ujelo 14.200 kilometrů z Prahy do japonského města Ósaka. Trvalo jim to 30 dní. Při cestě posádky překonaly vysoké hory, rozpálené pouště i gigantické metropole. Putování se samozřejmě neobešlo bez technických problémů. O ty se ale vždy postarala dvojice mechaniků Valdemar Vašenda a Martin Haša, kteří se stali poměrně neviditelnými hrdiny celé výpravy. Rozhovor s nimi nám vnesl na expedici nový pohled.

KOLIK TECHNICKÝCH PROBLEMŮ JSTE MĚLI?

„Přestože jsme Tatru na cestu připravovali opravdu pečlivě. Vyměnili jsme podvozek, připravili jsme motor na extrémní teploty a nainstalovali jsme nespočet vylepšení, technickým problémům jsme se během dlouhé cesty nevyhnuli.“

„Nebudu vám nic nalhávat, ale Tatra 603 nikdy nepatřila mezi nejspolehlivější auta. Pod zadní kapotou má velmi sofistikovaný vzduchem chlazený motor, který je náchylný na vysoké teploty. A právě ty byly při naší cestě do Japonska denním chlebem. Projížděli jsme oblastmi, kde bylo i přes 45 °C.“

„To se naší Tatře nelíbilo a v podstatě každý druhý den jsme museli využívat servisní tým. Například nám kvůli vedru odešlo dynamo, zapalovací kabely, zapalovací cívka a také jsme hned několikrát museli seřizovat ventily. Také máme podezření, že na konci expedice jsme už jeli pouze na šest válců.“

NASTAL MOMENT, KDY SIS ŘEKL, ŽE UŽ TO NEZVLÁDNETE?

„Takový moment nastal překvapivě brzy, a to konkrétně kousek od Istanbulu. Zadřelo se nám ložisko v dynamu, které pohání ventilátor, jenž chladí motor. Byla to prekérní situace, jelikož náhradní díl jsme u sebe neměli a bez funkčního dynama jsme nemohli pokračovat v cestě. Museli jsme tak povolat posilu z Česka, která druhý den nasedla do letadla a přivezla nám náhradní dynamo.“

„Mechanici pak odvedli skvělou práci a během jednoho dne Tatru oživili. Zároveň jsme z našeho vozu vyházeli veškerou nadbytečnou zátěž a udělali další nutné úpravy. Nicméně ve chvíli, kdy jsme zjistili, co za závadu se nám stalo, tak jsme opravdu mysleli, že je naše cesta u konce. Naštěstí se tak nestalo.“

CO BYLO NA CESTĚ NEJNÁROČNĚJŠÍ?

„Před startem jsem se domníval, že expedice bude náročná hlavně po fyzické stránce. Nakonec se ale ukázalo, že to byla především zkouška psychické odolnosti. Nicméně dalo se to zvládnout. Překvapivě nás ani nebolela záda, což jsem byl mile překvapený.“

„O poznání hůř na tom byla hlava. Neustálý stres, plánování a komunikace s lidmi, kteří už toho měli také plné zuby. Být zavřený jeden měsíc vkuse s partou šestnácti chlapů, kteří jsou všichni zvyklí velet, a teď museli poslouchat, nebylo vůbec jednoduché. První dva týdny to šlo, byli jsme svěží, v žilách nám proudil adrenalin a byli jsme v euforii. Avšak posledních deset dní už přicházela silná ponorková nemoc. Občas tak docházelo k výměně názorů. Posádky začaly být nervózní a atmosféra v týmu houstla. S tím se ale dalo počítat. Hlavní je, že se celá expedice obešla bez násilí. A teď po čase jsme zase všichni kamarádi.“

Cesta do Ósaky: Trajekt přes Kaspické moře

22. 8. 2025|

Délka čtení: 5 min.

V rámci Robot Expedice, při které jsme putovali z Prahy do Ósaky s historickými vozy jsme se dostali na trajekt přes největší jezero světa. Loď byla nezapomenutelným zážitkem, nicméně v tom negativním slova smyslu. Byla to plavba pro silné povahy.

STALO SE TI, ŽE BY SES PO CESTĚ BÁL?

„Ano, a na ten pocit do konce života nezapomenu. Na předměstí kazašského města Taraz měla naše Tatra 603 technický problém. Museli jsme tak zastavit na dost pofidérním místě. Vypadalo to tam, jako bychom se vrátili sto let v čase. Kolem nás byly rozpadlé budovy, vraky aut a divoká zvířata.“

„Během toho, co jsme se snažili zjistit, proč motor nejede, za námi přišel mladý muž, který nám tvrdil, že tu nemůžeme takto stát. Sdělil nám, že se nacházíme na místě s největší kriminalitou v Kazachstánu a že je tu nebezpečno. Poradil nám, ať si necháme všechny cennosti v autě a nenosíme nic po kapsách. To mě dost znervóznělo.“

„Pak za námi přišly místní děti, které nám radily, ať se s tím mužem nebavíme, že je to tu známý zloděj a ať si na něj dáváme pozor. Pak za mnou ten muž opět přišel a začal mi ukazovat své tetování na hrudi. Vysvětlil mi, že to má z vězení, do kterého se před pár lety dostal za krádeže aut. V ten moment jsem si uvědomil, že jsme v opravdu velkém maléru. Nevěděl jsem, co dělat a opravdu jsem se bál. Tak jsme s Josefem pouze seděli na lavičce a čekali, co bude dál. Naštěstí těsně před západem slunce přijel servisní tým, který nám pomohl Tatru z předměstí Tarazu dostat. Nicméně byl to opravdu nepříjemný zážitek. Cítil jsem pouze bezmoc, úzkost a strach o život.“

JAKÉ NEJHEZČÍ MÍSTO JSI NAVŠTÍVIL?

„Cestou přes půl planety jsme viděli spoustu krásných míst. Navštívili jsme velkoměsta, vesničky, viděli jsme majestátní hory, rozsáhlé pouště a krásné pláže. Nejvíce se mi ale líbila Velká čínská zeď. Jeden ze sedmi divů světa mi vyrazil dech. Je to opravdu velkolepá stavba, která oslní snad každého, kdo ji spatří.“

„Zároveň jsem si na Velké čínské zdi poprvé uvědomil, čeho jsem vlastně součástí. Že jsme se šedesát let starým autem dokázali objet půlku světa! Byl to zkrátka emotivní moment. Nicméně celá Čína ve mně zanechala opravdu dobrý dojem. Je to krásná země.“

JAK SES CÍTIL, KDYŽ JSTE KONEČNĚ DOJELI DO CÍLE?

„Když jsme po měsíci putování konečně dorazili do cíle na Expo 2025 v japonské Ósace, spadl mi kámen ze srdce! Byl jsem nesmírně šťastný a hrdý. Po chvíli jsem ale začal střízlivět a uvědomovat si, že celé to dobrodružství vlastně končí. Byl to takový hořkosladký pocit. Cítil jsem radost a smutek zároveň. Těžko se to popisuje.“

PLÁNUJETE DALŠÍ CESTU?

„S Josefem Zajíčkem jsme se od začátku bavili o tom, že takováto cesta je jen jednou za život. Robot Expedice byla časově i finančně extrémně náročná a podobný projekt nejde jen tak zopakovat. Byli jsme tak smíření s tím, že nic podobného už podnikat nebudeme.“

„Ale nevydrželo nám to moc dlouho, jelikož už při zpáteční cestě letadlem jsme se začali bavit o možnosti, udělat expedici na příští Expo 2030 v Saudské Arábii. Nicméně zatím to jsou pouze myšlenky. Avšak znáte to: „Nikdy neříkej nikdy!“

Robot Expedice se zapsala do dějin

Je opravdu neuvěřitelné, co Robot Expedice dokázala, i když to stále mnoha lidem nedochází. Posádky dokázaly projet hraniční přejezd mezi Gruzií a Ázerbájdžánem, který je už od roku 2020 zavřený pro osobní dopravu. Historická auta přežila extrémní podmínky v Kazachstánu a převedla členy expedice přes přísně střeženou čínskou provincii Sin-ťiang, kam se turista běžně nedostane. Následně se s vozy dostali až k čínské zdi a na českou ambasádu v centru Pekingu.

Obrovským úspěchem bylo také zařazení Jižní Koreje mezi 11 projetých zemí, jelikož poloostrov má velmi striktní pravidla, která Robot Expedici nehrála do karet. Nicméně díky usilovné práci podpůrného týmu se díky zdlouhavé komunikaci podařilo veškeré legislativní překážky překonat. Avšak na úkor servisního vozu, který na jihokorejské území vjet nemohl.

Vrcholem všeho byla možnost vystavit všech sedm expedičních vozů na světové výstavě Expo 2025 v japonské Ósace, kde výplod československé odhodlanosti a odvahy viděl celý svět.